Ahoj! To už jsem o sobě nedal hodně dlouho vědět, viďte? Ačkoliv vím, že tento blog a hlavně články samo o sobě nikdo nečte, stejně mám nutkání tohle napsat. Už jen z toho důvodu, že si to pak mohu osobně zpětně přečíst po nějaké době. A možná třeba i kvůli tomu, aby tu po mě na tom internetu i něco zůstalo.
Poslední článek o shrnutí mého ročního života byl ten z roku 2017. Pro zajímavost si ho můžete přečíst, protože na onen článek budu i lehce navazovat, kde částečně zmiňuji i začátek roku 2018. Možná se i ptáte, proč píšu tohle shrnutí až teď a hlavně v polovině roku 2020? No, na tyhle otázky dostanete v průběhu toho článku úplně jednoduchou odpověď.
Protože můj rok 2018 započal s novou láskou, s novou vizí krásného rodinného života a naprosto žádných starostí, člověk si myslel, že to nedokáže už vůbec nic narušit a změnit. Bylo to doslova jako z pohádky a já byl skutečně šťastný. Stejně tak jak jsem psal i v předchozím shrnutí roku 2017, tak i zde se jednalo o naprosto naivní myšlení a vize. Ono, jak jsem postupem času zjistil, jsem neuvěřitelně naivní člověk a neskutečně na to pokaždé dojedu. Ale jak jsem psal dříve, píšu to i teď. Ono to prostě k té lásce asi patří. Realita byla taková, že po sestěhování se náš společný život začal postupně rozpadat. Těch důvodů a příčin tam bylo několik i přesto, že drtivá většina byla naprosto zbytečných. Tomuto vztahu jsem věřil a investoval své veškeré úsilí. No, je dost možné, že toho úsilí bylo prostě málo. Nevím, je zbytečně se v tomhle již více vrtat a řešit něco, co je prakticky neřešitelné. Realita je taková, že celý společný život a vize do budoucna se rozpadli jako balíček z karet. Nezbylo mi nic jiného, než se opět postavit na vlastní nohy, začít úplně znova a zase sám. Problém ovšem nastal v tom, že i přes to všechno a roční odloučení je pro mě rána stále neuvěřitelně obrovská. Po celý rok po rozchodu se s tím stále nedokážu smířit. A to až takovým způsobem, jakým jsem ještě u žádného ukončeného vztahu nezažil. Nevím, je to snad pocit opravdové skutečné lásky? Kdo ví… srdce ovšem říká, že ano. Tenhle pocit a můj vnitřní totální chaos mému životu vůbec nepomáhá. Nevím co s tím, lék na to neexistuje. Můj osobní život lze tedy za poslední rok označit jako za naprosto mrtví. Bez energie, bez smyslu, bez života, bez lásky… okolní informace mi v tom ještě vůbec nepomáhají a naopak prohlubují mé psychické dno. Opravdu nevím, jestli tohle někdy bude mít nějaký šťastný konec. Přestal jsem již tomu úplně věřit…
Samozřejmě k tomu všemu nepomohla ani světová pandemie, která nás pohltila začátkem roku 2020 a trvá dodnes. Opravdu musím konstatovat, že tento rok je ten nejhorší rok v mém životě, protože to všechno co se odehrálo nejen v mém osobním životě ale zároveň i celosvětově, tak k tomu nemám slov. Jediné štěstí které mě v rámci této pandemie potkala je to, že mám stabilní práci, které se to prakticky nijak nedotklo a nemusím k tomu všemu ještě řešit finanční problémy.
Jenže osud si pravděpodobně řekl, že do konce roku ještě nějaký ten měsíc zbývá, tak co tenhle nejhorší rok 2020 ještě víc osolit a utvrdit, že na něj skutečně nikdy nezapomenu? Před několika dny v dne psaní tohoto článku mi náhle zemřel velice blízký člen rodiny, který pro mě znamenal víc než můj skutečný otec a za těch pár let udělal i mnohem víc. Říkám si, proč musí umírat hodní mladí lidé a ti zlí tu jsou pořád a na věky? Je to nespravedlivé a nevím, proč osud takhle jedná. Proč nás takhle trestá, co za tím sleduje, co nám tím chce říct… Bojím se o mámu, kdy měli spolu nyní oslavit roční výročí svatby a místo toho mu půjdeme na pohřeb. Je to hrozný. Bojím se, aby to vzhledem ke svým zdravotním potížím všechno tohle zvládla. Nedovedu si představit, jak strašný pocit a naprosté zoufalství tohle musí být z její strany a i celé jeho rodiny. Jediné co vím je fakt, že je to opravdu neskutečně silná osobnost. Věřím, že se to nějakým způsobem všechno zvládne a bude zase lépe…
No a tak nějak čekám, co ještě hrozného nám tento rok přinese. Upřímně si už nedovedu představit, že by se jednalo ještě o nějakou z těchto životních katastrof. Protože to už by byl opravdu naprostý psychický konec.
Víc už toho asi napsat nedokážu. Moje poslední dva roky byli opravdu strašný, i když rok 2018 začínal skvěle…
